Po covidovém ročníku 20/21, který se ani nedohrál, jsme při společném jednání s vedením klubu se shodli, že momentálně jsme dospěli neboli jsme vychovali hráče, kteří jsou schopni hrát juniorskou extraligu. Samozřejmě na to navazoval příchod několika hráčů z jiných klubů, kteří nám pomohli zkvalitnit mužstvo pro nadcházející sezónu. Hlavním naším cílem bylo, připravit dostatečně juniorské hráče pro mužskou sezónu 22/23, aby si prošli co nejlepší ligou a srovnali se s ostatními týmy.
Letní příprava začala z ostra, trénovalo se tvrdě 2x týdně venku a v hale. Každopádně musím poukázat na smutné okamžiky, kdy klíčoví hráči netrénovali, vymlouvali se na různé situace, které byli pro jejich život neodkladné. K přístupu ale až později.
V přípravném období jsme navštívili turnaj v Brně, Praze a Ostravě. I když jsme nedosáhli na medailové pozice, pro nás úspěšné turnaje z pohledu stmelení kolektivu, nastavení neboli vyzkoušení různých variant obranné a útočné činnosti, větší zaměření na hráče individuálně, co od nich očekávat a na co se mají více zaměřit.
Mančaft hodně posíleny z kluků z Opavy, Orlové a Třince, bereme to jako přirozený draft, kdy si hráči chtějí zkusit nové prostředí, vyšší ligu, mít novou zkušenost. Tímto klubům děkujeme za vstřícnost. V tomhle směru, nechápu poznámky ostatních, neznám ani jeden klub, který přirozeně neposiluje svůj klub. Pokud bude ve městě konkurence, což je dobře, máte vždy motivaci být lepší než ostatní. K tomuto bodu bych chtěl říct, že ve městě jsou celkem tři florbalové velké kluby, kdyby někteří nevěděli. Všechny 3 kluby Slovan, Torpédo a SFK Havířov pracují se svou mládeží, co nejlépe umí, snaží se zlepšovat, jelikož máme konkurenci mezi sebou, žene nás to dopředu, abychom se přirozeně zlepšovali. Tímto jsem rád, že celkově Havířov produkuje kvalitní florbal ze všech 3 organizací.
Juniorská soutěž začala již na začátku září šíleným způsobem, kdy hrajete skoro 2 měsíce v kuse v sobotu i v neděli, tímto děkuji své manželce, že se se mnou nerozvedla. Zápasy kvalifikace 2x Gulivers Brno, 2x Zlín a 2x Hattrick Brno. Všechny těžké zápasy. Všechno těžké zápasy, kde jsme všem ukázali, že to s námi nebude jednoduché, a hlavně jsme dokázali sami sobě, že jsme schopni konkurovat a hrát vyrovnané partie se všemi. Jedna výhra s Gulivers Brno však nestačí, a tak jsme putovali po kvalifikaci do skupiny B.
Hned po kvalifikační skupině, v polovině října, začala základní část, celkem 26 utkání, kdy se opět hrálo skoro každou sobotu a neděli, až na pár dní ve víkendu, kdy bylo volno, řekl bych že maximálně 2 víkendy. Náročná sezóna, co se týče času, ale cíl jsme měli vytyčený, pro nás každý bod byl neočekávaný úspěch. Hodnotit každý zápas by bylo asi na delší povídání, udělám zde takovou směs. Jsme rádi, za každé body, které jsme získali, každopádně hodně ztracené body pro náš tým byly v zápasech se Startem doma i venku, venku v Olomouci první zápas, Hradec Králové a Náchod venku. Můžu do toho započítat i nějaký souboj se Zlínem a Guliverama. Vyhrát 3x v Derby je sice moc hezké, ale pro play off makat jen v těchto zápasech nestačí, a proto Torpédo Havířov letos hrálo play off, protože se dokázali soustředit i na jiné zápasy. Tyto derby utkání byly nesmírně vyrovnané, mohl vyhrát každý tým, misky vah kolísaly a se štěstím to bylo vždy pro náš tým. Podotýkám, že také jsme hráli s dorostenci tyto zápasy, abychom si uvedli, nějaké nepodrobnosti na pravou míru.
Když se ohlédnu zpětně, na začátku jsem byl rád, za nastoupení ročníků 2002 do poloviny sezóny. Teď ale si říkám, že to byla chyba a celá sezóna, by se odvíjela úplně jinak. Týmy, které těžily z těchto hráčů, v druhé polovině sezóny, byly absolutně podprůměrné, zatím co našemu týmu odešel pouze Charvát, zraněný Kyc a brankář Sikora. Plus ukončení nějakého střídavého hostování. Od začátku ledna to byl úplně jiný tým, začaly se rýsovat prvky, které jsme od léta pilovali a zakládali si na nich. Obranná i útočná fáze, byla nadprůměrná, kluci makali, chodili na tréninky, přistupovali k florbalu tak jak si představuji. Za to děkuji klukům, kteří makají do dnešního dne.
Úkol a cíl, který jsme si dali, byl splněn, zahrát si co nejlepší soutěž a připravit dostatečně naše nejlepší juniory a další mužskou sezónu.
Teď bych trošku odbočil, jelikož jsem z jiného těsta, jsem jinak vychovaný, mám jiné přístupy a názory na dnešní mládež a jejich vůli k trénování a sportu obecně. Pořád se setkávám s určitým typem hráčů, který nedokáže trénovat ani 2x týdně. Neustále výmluvy na školu, podle mě, musím mít v týmu samé jedničkáře, protože tomu jinak nerozumím. Já studoval až po vysokou školu a vždy jsem měl čas na tréninky své kategorie, a ještě jsem docházel na starší kategorii. Za mě hráč ve věku 16 až 18 let nemá žádné jiné povinnosti krom školy a malých rodinných prací. Pokud trénujete 2x týdně můžete se učit ve volných dnech, před tréninkem, po tréninku. Tohle jsem zažil, takže to opravdu jde. Vymlouvání se na dopravu, špatné spoje, nesedí mi autobusy, toto pramení v pozdní příchody na trénink, argumenty typu, co tam budu dělat o 30 minut dřív? No třeba můžete se protahovat, rozcvičit, udělat si třeba něco pro svoje tělo navíc švihadlo, kliky, dřepy, cokoliv. Já jsem si nikdy nedovolil přijít pozdě na trénink, když mi nevycházela doprava, jel jsem prostě dříve a čekal jsem i několik hodin na hale. Životospráva hráčů, již v 31 letech nejsem vzorem fyzické kondice, nezdravé jídlo mám taky rád, ale nikdy si nemůžeme dovolit stravovat se Mcdonaldem nebo KFC přímo těsně před zápasem, a ještě na tribuně v době, kdy se již hráči připravují na rozcvičku, lepší hrát hladový, vsadil bych si, že byste někteří neumřeli.
Za mě jsou tohle základní atributy, pokud hráč chce aspoň trošku něco dokázat, musí pro to něco udělat. Byl bych tady asi se psaním do rána, kdybych měl vyjmenovat, všechny výmluvy, co jsem za 5 let trénování zažil. Bylo by Vám, některým šoufl.
V poslední řadě, musím říct, že někteří mě zklamali jak po osobní stránce, tak i po té sportovní. Hráč ukončí kariéru, protože se zamiloval, nebo ukončí kariéru, protože netrénuje a absolutně nechápe proč nehraje zápasy, ukončí kariéru, protože chce změnit sport, ukončí kariéru, i když měl neuvěřitelné podmínky od ranného věku. Byl bych strašně sprostý, ale přeju Vám, až budete starší, ať pak litujete, o co jste přišli. Pokud na to trošku máš, tak makej, sportuj celý život, protože tohle je cesta.
Děkuji všem hráčům, kteří opravdu dřeli, nevynechali trénink a byli se mnou až do konce. Děkuji vedení klubu za poskytnutí prostředků k hratelnosti extraligy juniorů. Děkuji sám sobě, že jsem to vydržel a vyzývám všechny co mají pevnou vůli, makejte, dělejte pro sebe něco i navíc, trénujte, přistupujte k tomu na 100 %. Uvidíme se zítra v plné polní.
