Dneska vám přinášíme rozhovor s naší omladinou. Trenérem přípravky na ZŠ Moravská.
Kdy a kde jsi se narodil ?
16 let zpátky přímo tady v Havířově.
Jak jsi se dostal k florbalu, jaký byl tvůj největší hráčský úspěch. Co Vás přimělo stát se trenérem a jaký byl tedy tvůj největší dosavadní trenérský úspěch?
K florbalu jsem přišel ve škole díky Jakubovi Labuzovi, kde nás měl jako učitel tělocviku na starost. Díky němu jsem dneska tam, kde jsem, protože to on mě už na začátku tohohle všeho motivoval, abych se v tom zlepšoval a hlavně vytrval! Jinak hráčský úspěch byl pár let zpátky v roce 2016, kdy jsme na mezinárodním turnaji Prague Games s kategorií B15 (a to zrovna i pod taktovkou Kuby L.) dokázali remizovat s Švédským Pixbem 2:2 a Švýcarským Zurichem 3:3, kde jsme potom dokonce i vyhráli nad týmem Sparta Praha 5:1 a dokázali jsme tímto, že hrát se dá opravdu s každým, ať má jakékoliv jméno. Je to jenom o tom si věřit a mít tu chuť posunout své hranice dál, než je máme a zamakat!
To mě přivedlo k tomu, že jsem chtěl zkusit trénovat . Chci předávat svoje dovednosti ostatním a to je to, co mě na tom baví, protože se tím tak trošku i já sám učím a zlepšuji se. Jelikož trénuji teprve druhým rokem a zatím jsem se ještě nezapojil do žádných ligových zápasů, tak pro mě největším úspěchem je zatím určitě to, že všechno na trénincích funguje vše jak má.
Co se ti vybaví když se řekne “florbal”?
Hlavně asi Slovan a lidi v něm, přece jenom bez nich by pro mě ten florbal nebyl takový jaký je.
Jak jsi spokojený s hráčským kádrem?
Kdybych to měl známkovat jako ve škole, tak je to tak za 2. Musíme toho ještě dost co dohnat a zlepšit, ale jde vidět, že děcka florbal baví a to je hlavní.
Jsi impulzivní trenér, anebo kliďas?
Vždycky jsem všechno raději řešil s klidem a nejinak je tomu u florbalu. Takže spíš kliďas.
Jak se pracuje s dětmi z této nové mladé generace?
Jelikož k té mladé generaci skoro ještě patřím, tak si s nimi celkem rozumím. Ale občas jsou přece jenom chvilky, kdy si zavzpomínám, že my jsme to měli přece jenom trochu jinak. Každopádně se musím přizpůsobit a jít s dobou, takže se pořád snažím ztotožnit, aby cvičení dávaly nějaký smysl a děti bavily.
Máš další koníčky krom florbalu?
Od mala mě bavily počítače, tak jsem se taky vydal na cestu studia v Informačních Technologiích a jelikož mě v tom vždycky bavilo se hrabat, tak tím se to stává i mým koníčkem. Jinak se můj život tvoří určitě z více jak 50% jenom z florbalu, kde se snažím trénovat, pískat a hrát zároveň. Někdy je to takzvaně „o hubu“, protože když se najednou naskytne nějaká akce, na které mám být a s něčím se mi to kříží, tak se snažím stihnout obojí, což někdy ani nejde a tak musím něco bohužel vynechat.
Tvůj oblíbený sportovec a trenérský vzor?
Mým oblíbeným sportovcem je florbalista Martin Tokoš, který je známý svými nájezdy, kterými mě vždycky zanechával v údivu. Trenérský vzorem je pro mě Honza Maryška, který byl můj první trenér, když jsem začínal hrát florbal za Slovan. Díky němu mám všechny tyhle základy florbalu, které můžu předávat dál.
Jak se Ti tady líbí a čeho by jsi chtěl dosáhnout?
-Klub je fajn, všichni se tu jakžtakž známe a když je potřeba, tak si snažíme pomoct. Je to něco jako moje druhá rodina. Samozřejmě bych chtěl dosáhnout co nejvyšších příček v lize, ať není naše snaha k ničemu.
David Třetina
