Markétá Mrázová – trenérka přípravky a elévů
Kdy a kde ses narodila?
Narodila jsem se 26.11.1998 v Havířovské nemocnici.
Jak jsi se dostala k florbalu?
K florbalu jsem se dostala až na druhém stupni ZŠ. Můj mladší brácha hrál už dříve a já chodila na jeho zápasy a z povzdáli sledovala. Jednou jsem se rozhodla, že bych to mohla zkusit, a tak jsem přišla na trénink si to vyzkoušet. I přesto, že mi to vůbec nešlo, mě florbal začal velice bavit a už jsem u něj zůstala.
Jaký byl tvůj největší hráčský úspěch?
Výhra titulu na MČR v kategorii dorostenek v roce 2014 a titulu z MČR v kategorii juniorek v roce 2016. Úspěchem pro mě byla také účast na mezinárodním turnaji ve Švédsku odkud jsme si dovezli 2. místo, a dále pak pozvání na zátěžové testy v rámci širšího výběru české reprezentace juniorek.
Co tě přimělo stát se trenérem a jaký je tvůj největší dosavadní trenérský úspěch?
Trenérkou jsem se stala hlavně proto, že mě jako hráčku potkaly zdravotní problémy a musela jsem skončit. Vzhledem k tomu, že jsem se florbalu nechtěla úplně vzdát, rozhodla jsem se věnovat dětem. Naskytla se mi příležitost vrátit se do klubu, kde jsem sama začínala, a tak jsem tady už třetím rokem.
Co se ti vybaví, když se řekne ,,florbal“?
Vybaví se mi především radost a láska k tomuto sportu. Vždy si vybavím nejlepší zážitky, které mě ve florbalu potkali. Ať už je to první gól nebo vyhraný zápas.
Jak jsi spokojená s hráčským kádrem?
Když hodnotím tým jako celek, je pro mě výhrou to, že v dětech vidím týmového ducha a především to, že se dokážou radovat z maličkostí. Byla bych ráda, aby si to udrželi co nejdéle, protože často sleduji, že postupem času se radost ze hry u některých vytrácí. Jsem šťastná, když vidím, jak se radují z gólu nebo jen z toho, že se naučí něco nového.
Jsi impulzivní trenér nebo kliďas?
Osobně se považuju spíš za kliďase, ale ne vždy je tu ku prospěchu. U dětí platí na každého něco jiného. Některého si stačí vzít stranou a domluvit mu, ale na někoho se prostě zařvat musí.
Jak se pracuje s dětmi této nové generace?
Když přijde dítě poprvé na trénink, je radost vidět, že v dnešní době umí aspoň běhat nebo udělat kotrmelec. O rychlosti a obratnosti ani nemluvě. Děti jsou zkažené nejen moderními technologiemi, ale i špatnými stravovacími návyky a životosprávou. Mnohdy je tvoření tréninků tak, aby vyhovovalo jejich schopnostem, dost obtížné.
Máš další koníčky kromě florbalu?
Koníčků jsem vždy měla plno. Bohužel jsem stále vytíženější a už na ně tolik času nemám, ale když si čas najdu, tak ráda hraju na klavír, kterému se věnuji od 1. třídy (prošla jsem si také základní uměleckou školou). Dále ráda plavu, cestuju nebo čtu.
Kdo je tvým nejoblíbenějším sportovcem a trenérským vzorem?
Přímo svého oblíbence nemám. Každý sportovec je něčím výjimečný. Trenérským vzorem pro mě byli vždy mí trenéři. Až teď, když stojím na jejich místě, si uvědomuju, co vše to obnáší a mám pro ně obrovský obdiv a dík za vše, co mě jako hráčku naučili a co mohu já jako trenérka předávat svým hráčům dál.
Jak se ti tady líbí a čeho bys chtěla dosáhnout?
Ve Slovanu jsem začala jako hráčka a vrátila se sem jako trenérka. Trénuju úžasné děti, které mě dokážou mnohdy sice naštvat, ale také rozesmát a udělat mi radost. Největším úspěchem pro mě bude, když z nich vyrostou nejen úspěšní hráči, ale také čestní lidé.
