Kdy a kde ses narodil?
Ahoj narodil jsem se v roce 1991, v Ostravě Vítkovicích .
Jak ses dostal k florbalu, jaký byl tvůj největší hráčský úspěch. Co Vás přimělo stát se trenérem a jaký byl tedy tvůj největší dosavadní trenérský úspěch?
K florbalu jsem se dostal v kroužku ve 3. třídě na základní škole, od té doby jsem byl s florbalkou každý den, v 5. třídě, kdy jsem se cítil, že bych chtěl zkusit něco lepšího, jsem navštívil se svým kamarádem florbalový klub 1. SC Ostrava a začal jsem hrát. Těch úspěchů je více, od prvního extraligového gólu, zahrát si Švýcarskou ligu, ale za ten největší asi řadím Finále extraligy 2011 proti Tatranu (Vicemistr Superligy). Trenérem mě přimělo se stát, asi věk a také hodně zranění. Myslím si, že za svůj florbalový život, jsem prošel hodně zkušenostmi a teď je čas to někde předat. Můj prozatímní úspěch je s juniorskou kategorii, kdy jsme minulý rok vyhráli mistra, a teď si brousím zuby na mistra z kategorie dorostu. Mám rád výhry a strašně nerad prohrávám, takže moje cíle jsou jasné.
Co se ti vybaví, když se řekne “florbal”?
Pro mě je to hodně svaté slovo, abych řekl pravdu, krom školy, která byla pro mě na prvním místě a teď v dospělém věku práce, nic jiného ani neznám, dělám tohle celý život a je to pro mě vášeň. Už nejsem nejmladší, ale pořád se těším na každý zápas jak malé dítě. Baví mě to a vždy bavit bude.
Jak jsi spokojený s hráčským kádrem?
No já jako trenér asi nebudu nikdy spokojený, všude jsou mezery, které jsou třeba vyplnit. Začíná to nasazení hráčů do zápasu, tréninková docházka a celkový zápal hrát florbal na nějaké úrovni.
Jsi impulzivní trenér, anebo kliďas?
Ano jsem hodně impulsivní, dnes to jinak nejde, některým to totiž nestačí říct v klidu, nevnímají. Já byl celý život pod tlakem, neměl jsem nic zadarmo a úspěch bez dřiny a potu dneska nezískáte, takže ať se učí.
Jak se pracuje s dětmi z této nové mladé generace?
Jsem zastánce tvrdého režimu, vždy jsem musel několik let podávat pití nejlepšímu hráči, abych za pár let mohl nastoupit na jeho křídle. Opravdu mě udivují dnešní rodiče, jak vykřikují z tribun, dokonce za mnou přišli i na střídačku a ptají se mě, proč jejich syn nehraje, když je nejlepší? Tohle je k zamyšlení… Já jako mladý hráč, jsem byl hodně průměrný a nějaká první lajna, přesilovka či nájezd, tohle byl pro mě sen. Takové to výhody jsem začal mít až v juniorském věku, ne-li v mužích.
Co se týče přímo našich kluků, opravdu se mi někdy překrucuje žaludek, když slyším ty výmluvy, proč zrovna nemůžou trénovat, nebo přinejhorším nedojdou ani na zápas. Pro mě kina s přítelkyní, potřebuji si odpočinout, hraní počítačových her, bolí mě kotník. Tohle jsou opravdu výmluvy, ze kterých si sednu na prdel. Já tohle neznám, šel jsem vždy na trénink, učil jsem se před a po tréninku, pokud nedojíždím 50 – 100 km, jde to nějak udělat. A proto jsem tvrdý a nedám nikomu nic zadarmo. Pokud rodiče zachází doma se svým synem, jak v rukavičkách a jen ho hladí po hlavě, pak přijde ke mě na trénink a ve většině případu ho ten sport přestane bavit. Nebudu Vám lhát, jsem vychovaný jinak a přesně tenhle systém předávám dál, jelikož vím, že to funguje. Pokud má přijít úspěch, musí se makat!
Máš další koníčky krom florbalu?
Ano rád ještě chodím hrát amatérsky hokej. Jinak sleduji fotbal i ostatní sporty.
Tvůj oblíbený sportovec a trenérský vzor?
Oblíbený sportovec je Kim Nilsson (švédský florbalista), vysoký důrazný útočník a také střelec. Trenérský vzor asi můj otec, který vyznává stejnou filosofii jako já. Jinak z těch zvučnějších jmen asi bývalý trenér české reprezentace Tomáš Trnavský.
Jak se Ti tady líbí a čeho bys chtěl dosáhnout?
Slovan Havířov je srdcová záležitost, hraji zde už s přestávkami strašně moc dlouho. Chtěl bych ještě jednou s mužskou kategorii vyhrát titul, jelikož po tom posledním, byly ty oslavy neskutečné. Tohle chci ještě jednou zažít…
